Čtu, z mé generace jako ještě jeden z mála, papírové noviny. Ale není to kvůli nějaké nostalgii, atmosféře či něčemu podobnému. Je to kvůli víkendové příloze Lidových novin, kvůli Orientaci. Těch několik stránek, které vychází jako samostatně vložený blok každou sobotu, jsou pro mě stále trochu záhadou. Z jedné strany se na ně tlačí tradiční zpravodajství, z největší části opsané z internetu, z té druhé lifestylová příloha Relax a je zajímavé, že v téhle konkurenci se dokáží udržet. Risknu to a budu vypadat jako povýšený intelektuál, ale je to tak - Orientace je příloha, kterou si většinový čtenář nepřečte. A proto mě stále udivuje a těší, že v dnešní době, kdy se objem kvalitních zpráv zmenšuje, stojí někomu za to vydávat každý týden dvanáct stran poměrně náročného čtení.
Mám rád složité a často do hloubky promyšlené články, skupinové rozhovory, kulturní recenze a všechny ty věci, které se dají v Orientaci najít. Líbí se mi poslední stránka s kulturními tipy, rád si přečtu dnes už pravidelný komentář Adama Gebriana a těším se, s jakou další knihou redaktoři Lidových novin přijdou. Tahle příloha je totiž výborný materiál na rozšiřování obzorů - každý týden dostanete ve stravitelné formě výběr zajímavých věcí z kultury, politiky, sociologie a dalších a dalších oborů. Stačí jen chtít.
Na závěr si dovolím jedno přání - chci, aby Orientace a celé Lidové noviny vydržely. Pokud se podívám po dnešní české mediální scéně, je právě tahle dvojice každou sobotu jeden z posledních symbolů (čest výjimkám) poctivé novinářské práce dělané pro čtenáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat