sobota 22. června 2013

#3 Náhodná pomoc

Znáte to, široko daleko nikoho neznáte a něco potřebujete. Vytáhnout těžký kufr do tramvaje, ukázat správnou cestu na nádraží nebo půjčit chybějících 5 korun u pokladny. Automaticky počítáme s tím, že každý na ulici je zakaboněný, dívá se dolů a zajímá ho jen vlastní cesta. V uších sluchátka, nevnímá.

Omyl, existují tací, kteří se dívají kolem sebe a kteří dokážou udělat dobrý skutek, aniž by za něj něco chtěli. Zní to jako klišé, ale nejlepší v tom jsou opravdu Američané. Stála jsem uprostřed Manhattanu, hlava zabořená do mapy a nemohla jsem dopočítat jejich slavné streests a avenues. Přišel, poradil. Stála jsem v metru a dumala, jak si koupit lístek. Přišel, poradil. Jela jsem autobusem a nevěděla, kde přesně vystoupit. Naklonil se ke mně, poradil.Automaticky, bez požádání o pomoc. A tak bych mohla pokračovat.

Není to ale nic neobvyklého ani u nás. V Praze nebo kdekoli jinde. Občas jsme podezřívaví, ale umíme to. Navíc vždy potěší, když pomoc přijde nečekaně. A potěší to i pomocníka. „Hledáte cestu ven? Tak rovně a doprava.“
„Jé, děkuju! Já tu tak bloudím…“
„Nemáte zač.“
A dva spokojené úsměvy.

Žádné komentáře:

Okomentovat