středa 26. června 2013

#6 Potkávání followerů

Jedenáctého května po obědě jsem seděl ve vlaku a s velkými očekáváními jsem mířil do Pardubic. Jak bude vypadat ve skutečnosti? Budeme si i tváří v tvář tak rozumět? Podobné otázky se mi honily hlavou, když brzdy vlaku zabíraly a já se měl za pár minut setkat poprvé naživo s jedním z mých followerů na Twitteru.

Twitter a vůbec sociální sítě jsou úžasná věc. Umožňují nám navazovat internetové vztahy s lidmi, na které bychom jinak asi nikdy nepřišli. Sdílet zájmy, názory a postřehy přes celou republiku, diskutovat a komunikovat mimo okruh našeho bezprostředního okolí. Přesto mám dojem, že takhle navázaná spojení jsou polovičatá a často povrchní. A proto mě ohromně baví přetvářet je v ta reálná.

Setkání s někým, koho znáte jen prostřednictvím příspěvků na sociální síti, jednoho profilového obrázku a pár vyměněných zpráv, je vzrušující. A zároveň je to výzva. Musíte oba odhodit svoji internetovou masku a dát sami sebe všanc se všemi viditelnými vadami i přednostmi. Už vás nezachrání precizně vymyšlené bio ani správně načasované tweety. A to je na tom mimo jiné to krásné.

Přeměna něčeho virtuálního v něco skutečného je akt, který je skvělý. Pak už daného člověka vnímám v širším kontextu, vím, jak působí naživo a vytvořené pouto je tak pevnější. I pár desítek minut tak může obohatit váš online vztah a posunout ho někam dál. Od setkání už nejde o prostou linku mezi dvěma uživatelskými jmény, ale mezi dvěma lidmi. A to je o mnoho víc.

V Pardubicích jsem si nakonec užil výborný den a okruh těch, které znám i jako konkrétní, živé osoby z masa a kostí se zase o jednoho rozšířil. A to mě těší, baví a činí mi radost.

Žádné komentáře:

Okomentovat