Chvilku
po probuzení si vlezu pod sprchu a vůbec se nešetřím. V první chvíli se mi
zdá, že se mi na okamžik zastavilo srdce a pak se prudce rozbuší. Chladivý
proud vody nejdřív až nepříjemně studí a pak senzačně osvěžuje. Mám pak hned
mnohem víc energie do nového dne a vstávání je taky mnohem příjemnější
(nebudeme si nic nalhávat, to mezidobí mezi vzbuzením a sprchou je někdy
náročné).
Podle
jednoho britského sportovního odborníka studená sprcha hned po probuzení zvýší
tepovou frekvenci, rozproudí krev a zrychlí metabolismus, takže by (společně
s dalšími pravidly) měla vést k rychlejšímu spalování tuků. No nevím,
úbytek tukových polštářků rozhodně nepozoruju, ale taky nedodržuju ty ostatní
pravidla. Jenže se taky nesprchuju studenou vodou proto, abych nastartovala
metabolismus, ale hlavně, abych nastartovala sebe sama.
Je
to prostě součást mého ranního rituálu, tak jako pořádná snídaně a hrnek
horkého mléka. Je to ale takový neobvyklý rituál. Je totiž časově omezený. Trvá
vždycky od května do září a jenom v ty dny, kdy se teplotní maximum
přehoupne přes 25°C. Nejsem totiž vůbec žádný otužilec, který by se
v lednu ráno osprchoval studenou vodou, venku chodil v krátkém rukávu
a na Nový rok si šel zaplavat do Vltavy. Potápění pod ledem je pro mě science
fiction. Já se nepotápím v českých lomech, já se totiž nepotápím dokonce
ani v Chorvatsku. Kde ostatní v Rudém moři jdou pod vodu v 3mm
neoprenu s krátkými nohavicemi i rukávy, já chodím v dlouhém neoprenu
o tloušťce 5mm a moje maximum je jeden pískový lom na jihu Slovenska.
Přesto
– miluju studenou sprchu po ránu.
Žádné komentáře:
Okomentovat