čtvrtek 27. června 2013

#7 Studená sprcha po ránu

Chvilku po probuzení si vlezu pod sprchu a vůbec se nešetřím. V první chvíli se mi zdá, že se mi na okamžik zastavilo srdce a pak se prudce rozbuší. Chladivý proud vody nejdřív až nepříjemně studí a pak senzačně osvěžuje. Mám pak hned mnohem víc energie do nového dne a vstávání je taky mnohem příjemnější (nebudeme si nic nalhávat, to mezidobí mezi vzbuzením a sprchou je někdy náročné).

Podle jednoho britského sportovního odborníka studená sprcha hned po probuzení zvýší tepovou frekvenci, rozproudí krev a zrychlí metabolismus, takže by (společně s dalšími pravidly) měla vést k rychlejšímu spalování tuků. No nevím, úbytek tukových polštářků rozhodně nepozoruju, ale taky nedodržuju ty ostatní pravidla. Jenže se taky nesprchuju studenou vodou proto, abych nastartovala metabolismus, ale hlavně, abych nastartovala sebe sama.

Je to prostě součást mého ranního rituálu, tak jako pořádná snídaně a hrnek horkého mléka. Je to ale takový neobvyklý rituál. Je totiž časově omezený. Trvá vždycky od května do září a jenom v ty dny, kdy se teplotní maximum přehoupne přes 25°C. Nejsem totiž vůbec žádný otužilec, který by se v lednu ráno osprchoval studenou vodou, venku chodil v krátkém rukávu a na Nový rok si šel zaplavat do Vltavy. Potápění pod ledem je pro mě science fiction. Já se nepotápím v českých lomech, já se totiž nepotápím dokonce ani v Chorvatsku. Kde ostatní v Rudém moři jdou pod vodu v 3mm neoprenu s krátkými nohavicemi i rukávy, já chodím v dlouhém neoprenu o tloušťce 5mm a moje maximum je jeden pískový lom na jihu Slovenska.


Přesto – miluju studenou sprchu po ránu.

Žádné komentáře:

Okomentovat