úterý 3. září 2013

#49 Ochočování


Jeanne Trojan při svém vystoupení na TEDxHradecKrálové šila do nešvarů "normálního Čecha". Jednou z rad, kterou by nám jako rodilá Američanka ráda dala, je: oslovujte lidi, které neznáte (talk to strangers!). Pokud se chcete seznamovat se zajímavými lidmi, musíte je oslovovat. Jeanne mimo jiné popisuje nepříjemné setkání se slavným člověkem, který se s ní arogantně odmítl dát do hovoru.

Hotový netvor, zdálo by se. A tak si dovolím asociační odbočku: když se místo "seznamování se s novými lidmi za účelem navázat v budoucnu potenciálně užitečné kontakty" řekně moderně "networking", vždycky se mi jako první asociace vybaví pohádka Kráska a zvíře. Někdo je prostě ve společnosti netvor, jiný zase king. Ovšem pod maskou zvířete se může skrývat leccos. I krásný princ. Jaký je ale důvod, že vypadá jako netvor? Jaké kouzlo ho té hrozné podoby zbaví? Dá se to naučit třeba tady

Za dva měsíce po hradeckém vystoupení se na twitteru u příležitosti BarCampu v Brně spustila diskuse o tom, jak nepříjemná je formální situace navozená pokynem "teď vstaňte a navzájem se představte s lidmi, kteří sedí vedle vás".
@jankadlec_cz @jmtcz I like to meet new people, but on my own initiative and in relevant context. I hate being forced to do it.
— Riki Fridrich (@fczbkk) June 15, 2013
Často to prostě není jen tak, seznámit se s cizím člověkem. Vyměnit si pozdrav nebo vizitky nestačí. V osobních i pracovních vztazích platí do jisté míry Exupéryho postřeh o ochočování: k tomu, aby vznikl vztah, je třeba mnoha opatrných a uctivých kroků z obou stran. Mohou pomoci formální rituály, může pomoci spřízněný prostředník, může pomoci hra. Velmi dobře pomáhá práce na společném díle – byť by byla formálně zařízená. Výjimečně zafunguje i osobní chemie. V krajním případě vznikne vztah na základě společně prožité těžké situace.

A tak dále. Pokud toužíme po inspiraci a rozšiřování obzorů (nebo nové práci), zajisté nám pomůže seznamovat se s novými lidmi. K tomu však nestačí jenom se nebát, představit se jim a mluvit s nimi, nebo na ně. Musíme totiž brát ohled i na toho druhého. Někteří lidé se nebudou cítit dobře, když se k nim přiřítíte s napřaženou rukou a začnete hlaholit o tom, jak rádi je poznáváte. Narušili jste jejich soukromý prostor. Neodhadli jste, co oni sami potřebují k tomu, aby se začali cítit dobře v rozhovoru. Přemýšleli jste nad tím, co můžete nabídnout, aby se ten člověk chtěl dát do hovoru s vámi? Někdo se dá ochočit snadněji, někdo hůře – nic to ale nevypovídá o tom, jací jsou ti lidé vevnitř a jak cenný může být vztah s nimi.

Samotného mě to zlobí a zároveň fascinuje: jak složité to může být, než vzklíčí a začne růst skutečně hodnotný vztah. A jak znenadání se to někdy přihodí. Mám rád to napětí, přemýšlení nad tím, jestli můj protějšek zareaguje tak, jak bych si přál. A naopak, jako poklad chovám ty okamžiky, při kterých jsem přivedl domů kamaráda a jeho žena si s tou mojí okamžitě padly do oka. Jelikož jsem asi celkem introvert, sám občas zkouším si někoho ochočit písemně. I při tom se člověk dočká odmítnutí. Ale nevadí, příště to zkusím znovu. Pohledů mám v šuplíku ještě mnoho desítek.

Žádné komentáře:

Okomentovat