Miluju učení. Na základní škole jsem dostával vesměs jedničky, ale učení pro mě nikdy nebylo sbírání známek. Rád bych se považoval za renesančního člověka, ale doba polyhistorů dávno minula a již drahnou dobu není v silách jediného smrtelníka načerpat veškeré vědění lidstva. To ovšem nijak nebrání osobnímu kaizenu, drobným každodenním krůčkům za vzděláním.
Nasávám znalosti jako houba. Mnohdy jsem tím svému okolí už pro smích. Třeba učení slovíček, takové ten kartičkový systém (repetition spaces), ale v elektronické podobě (karatasi, Anki, Supermemo…), věnuji ne víc jak pět minut u snídaně nebo při čekání na zastávce. Učení cizích jazyků je dnes vůbec radost; jsem nadšený z projektu duolingo.com, za kterým stojí Luis Von Ahn, zakladatel reCaptcha. Ve své TED přednášce popisuje, jak učením pomáháte překládat internet.
Moderní technologie odbourávají překážky. Nelze se více vymlouvat na to, že jsem nevycestoval a že české vysoké školství je takové a makové. Z pohodlí obývacího pokoje, kavárny či vlakového kupé lze díky coursera.org zdarma navštěvovat přednášky (včetně domácích úkolů a testů) renomovaných zahraničních univerzit jako MIT, Yale, Barklee, Princeton a desítek dalších.
Rovněž toužím osvojit si nové dovednosti. O stavbě domu se tu už psalo ale o hře na hudební nástroj nebo kreslení zase někdy příště.
Je sladkou odměnou, pokud naučené znalosti můžu použít, ale i kdyby ne, řídil jsem se moudrem, které vyřkl Mahátma Gándhí: „Žij, jako bys měl zítra zemřít. Uč se, jako bys měl žít navždy.“
Žádné komentáře:
Okomentovat