sobota 21. prosince 2013

#112 Dopis Ježíškovi

Je úplně jedno, jestli na Ježíška věříte, nebo ne. Nezáleží na tom, jestli Vánoce trávíte v rodině jako děti (u rodičů), jako rodičové (s vlastními dětmi) nebo jako dospělí (bez rodičů i bez dětí). Jedno zůstává stejné, jsou Vánoce a k nim patří všechny tradice jako cukroví, kapr, bramborový salát, vánoční stromeček, rozkrajování jablíčka, pouštění lodiček a tak dále a tak dále.

A pak tu jsou dárky, kvůli kterým si dny až týdny lámeme hlavu. Vybíráme, rozmýšlíme, porovnáváme, nakupujeme, schováváme, zabalujeme a posléze vybalujeme a v tom lepším případě se radujeme. V tom horším je vracíme zpět a ještě v lednu vyměňujeme.

Jak by bylo všechno jednodušší, kdyby každý napsal, co by si pod stromečkem přál najít. Jednoduché je to říct, kouzelnější je to však napsat. Napsat dopis Ježíškovi a dát ho za okno.

Pamatuji si na své první dopisy. Když jsem ještě neuměla písmena, diktovala jsem obsah dopisu mamce a pozorovala každý pohyb tužky na papíře. Později jsem svá přání začala malovat a v první třídě i psát. Velkými tiskacími písmeny jsem na papír zaznamenávala, co si přeji já, ale i to, co přeji ostatním. Tiskací písmena se postupem času měnila na psací a barevný dopisní papír na klasický bílý. Poté se změnil adresát a svá přání jsem začala říkat rodičům ústně. A ještě později jsem se Ježíškem stala taky. 

A dnes? Dnes Ježíškovi posílám email. Zároveň pár podobných emailů dostávám.

Na klasickou bílou obálku, která se krčí za oknem, ale žádný email, i když je vyšperkovaný, nemá. A co vy, napsali jste?

Žádné komentáře:

Okomentovat