#231 UX nejen ve vlaku

Není to tak často, abych si řekl: "jo, tohle někdo promyslel s ohledem na uživatele a dotáhl do konce".
Obor, který má tohle na starosti, má celkem mladé jméno: user experience design (ve zkratce UX). 

V historii určitě existovalo podobné snažení, aniž by se z toho dělala samostatná disciplína. Žádný nástroj jako tesařská sekera, náprstek nebo francouzák asi už nikdy nebudou potřebovat zásadní inovaci. Navrhli a vyvinuli je sami ti, komu nejvíc sloužily. Jsou ale věci, které při přezkoumání očima či rukama uživatele přímo vybízí k "redesignu".

A ten se děje. Musím se přiznat k zadostiučinění, které cítím při srovnání toho, jaké plenky používala moje maminka a jaké svým dětem hravě a rychle dáváme my. Někdo se v nedávno minulých letech zamyslel a výsledek (zavazovací látkovky s vlněnými svrchními kalhotkami) je vážně pro radost. A "neprotéká" to, většinou.

A už i u softwaru to uvažování nad tím "kdo a proč to bude používat" naštěstí přestává být výjimkou. Tak mi dneska udělala radost aplikace Můj vlak a chci se o tu radost s vámi podělit. 

Jenomže vlak, to nejsou jen aplikace. A tu mám po ruce i praktický příklad: opěrky pro hlavu. Narozdíl od auta je naprosto legitimní za jízdy ve vlaku si zdřímnout. I proto mu dávám takovou přednost. K tomu, aby mohl člověk pohodlně spát či podřimovat – bez následků v podobě bolesti hlavy nebo zablokované krční páteře – potřebuje mít hlavu pevně podepřenou, pokud možno souběžně s osou větší části páteře.

Co vám budu povídat – co se použitelnosti (ze zkušenosti uživatele) týče, vyhrává na plné čáře nestarší princip, odkaz na prastaré ušáky. Do kolmého prostoru se totiž hlava může opřít, a drží tam – nemusíte napínat žádné svaly, abyste ji udrželi v nejpohodlnější poloze. Ne vždycky jsou ty inovace ku prospěchu...